6 způsobů, jak slušně a jednoduše odmítnout žádost člověka aneb jak se naučit říkat ne – Avis – centrum sociální rehabilitace pro děti a teenagery v těžkých životních situacích

Hlavní Odborné konzultace Rada psychologa 6 způsobů, jak zdvořile a jednoduše odmítnout něčí žádost nebo jak se naučit říkat „ne“

6 způsobů, jak zdvořile a jednoduše odmítnout něčí žádost nebo jak se naučit říkat „ne“

Je mezi námi mnoho lidí, kteří nevědí, jak říct ne, a nevědí, jak odmítnout žádost. Existuje několik jednoduchých technik zdvořilého odmítnutí, které mohou v podobné situaci pomoci.

1. Upřímné odmítnutí

Někteří z nás se domnívají, že když něco odmítáme, musíme nutně uvést důvod odmítnutí. To je chybný názor. Za prvé, vysvětlení budou vypadat jako výmluvy a výmluvy dodají osobě, která se vás ptá, naději, že můžete změnit názor. Za druhé, není vždy možné pojmenovat skutečný důvod odmítnutí. Pokud si to vymyslíte, lež může být později odhalena a dostanete vás oba do nepříjemné pozice. Navíc člověk, který mluví neupřímně, se mimikou a hlasem často prozradí. Proto je lepší nevymýšlet nebo fantazírovat, ale jednoduše říci „ne“, aniž byste přidávali cokoli dalšího. Odmítnutí můžete zmírnit tím, že řeknete: „Ne, to nemůžu,“ nebo „To se mi nechce“ nebo „Na to nemám čas“. Pokud osoba tato slova ignoruje a nadále trvá na svém, můžete použít metodu „překonaného záznamu“, kdy po každé jeho tirádě opakujete stejná slova odmítnutí. Není třeba přerušovat řečníka námitkami nebo klást otázky – stačí říct „ne“. Tato metoda je vhodná pro odmítání lidí, kteří jsou agresivní a přehnaně vytrvalí.

2. Sympatické odmítnutí

Tato technika je vhodná pro odmítání lidí, kteří mají tendenci dosahovat svých cílů svými požadavky, vyvolává lítost a sympatie. V tomto případě stojí za to jim ukázat, že soucítíte, ale nemůžete nijak pomoci. Například: „Je mi tě velmi líto, ale nemohu ti nijak pomoci“, „Rozumím ti a chci ti pomoci, ale není v mé kompetenci problém vyřešit.“ Nebo „Vidím, že to pro tebe není snadné, ale nejsem schopen vyřešit tvůj problém.“

3. Rozumné odmítnutí

Toto je poměrně zdvořilé odmítnutí a lze jej použít v jakémkoli prostředí, formálním i neformálním. Bude fungovat jak při odmítání starších lidí, tak při odmítání lidí, kteří zaujímají vyšší pozici na kariérním žebříčku. Toto odmítnutí předpokládá, že uvádíte skutečný důvod, proč nemůžete požadavek splnit: „Nemohu to udělat, protože zítra jdu se svým dítětem do divadla“ atd. Ještě přesvědčivější bude, když neuvedete jeden důvod, ale hned tři. Tato technika se nazývá odmítnutí ze tří důvodů. Hlavní při jeho používání je držet formulaci stručnou, aby ten, kdo se vás ptá, rychle pochopil podstatu.

4. Zpožděná porucha

Tuto metodu mohou využít lidé, pro které je odmítnutí něčí žádosti psychologickým dramatem a téměř automaticky souhlasí s jakoukoli žádostí. Lidé tohoto typu často pochybují o své vlastní spravedlnosti a mají tendenci donekonečna analyzovat své činy. Odložené odmítnutí umožňuje přemýšlet o situaci a v případě potřeby požádat o radu přátele. Cílem není říct „ne“ hned, ale požádat o čas na rozhodnutí. Můžete se tak chránit před neuváženými kroky. Rozumné odmítnutí může znít takto: „Teď nemohu odpovědět, protože si nepamatuji své plány na víkend. Možná jsem si domluvil schůzku s někým. Musím se podívat do svého týdenního plánovače, abych to zkontroloval.“ Nebo „Musím přemýšlet, poradit se doma“, „Musím přemýšlet. Řeknu vám to později,“ atd. Můžete takto odmítnout lidi, kteří jsou asertivní a nesnášejí námitky.

5. Odmítnutí kompromisu

Takové odmítnutí lze nazvat polovičním odmítnutím, protože chceme člověku pomoci, ale ne úplně, ale částečně, a ne za jeho podmínek, které se nám zdají nereálné, ale sami. V tomto případě je nutné jasně definovat podmínky pomoci – co a kdy můžeme a kdy nemůžeme. Například: „Mohu vzít tvé dítě do školy se svým, ale chci, aby bylo připravené do osmi hodin.“ Nebo „Mohu vám pomoci s opravami, ale pouze v sobotu.“ Pokud žadatel není spokojen s těmito podmínkami, pak máme právo s čistým svědomím odmítnout.

6. Diplomatické odmítnutí

Jde o vzájemné hledání přijatelného řešení. Odmítáme dělat to, co nechceme nebo nemůžeme, ale společně s osobou, která se ptá, hledáme řešení problému. Například: „Nemohu vám pomoci, ale mám přítele, který se těmito problémy zabývá.“ Nebo: „Existuje jiný způsob, jak vám mohu pomoci?“ V reakci na příklady těchto různých technik odmítání lze samozřejmě namítnout, že je třeba pomáhat lidem a že odmítáním druhých sami riskujeme, že se ocitneme ve složité situaci, kdy od nikoho jiného nebudeme mít s čím počítat. Upozorňuji, že se bavíme pouze o žádostech těch lidí, kteří jsou zvyklí si „hrát jednostranně“, kteří se domnívají, že jim každý něco dluží a kteří často zneužívají ochotu druhých.

Připravil učitel-psycholog I.E