Bloodsucking mouchy – Uraloved
Existují krevsající mouchy, bezkřídlé, s roztaženýma nohama, spíše jako klíšťata. Našli jsme je v krátké srsti netopýrů v uralských jeskyních. A ostatní zvířata a ptáci jich mají dost, jak dobře vědí řemeslníci, kteří vyrábějí vycpaná zvířata pro muzea.

Ale tady budeme mluvit o těch mouchách, které štípou a pijí lidskou krev. Jsou to místní upíři, jen je jich mnohem více než afričtí netopýři a bodají mnohem bolestivěji! Budeme mluvit o „pautah“.

Toto oblíbené jméno zahrnuje téměř tři desítky různých druhů much, které spojuje společná rodina – Koňské mušky. Jeden Ťumenský entomolog, specialista na hmyz, kdysi v minulém století na dětské regionální ekologické expedici na jezeře Kultybaika vtipně rozluštil slovo „pout“: „PA Scientist – Tabanus“. Právě do tohoto rodu patří téměř všechny krev sající mouchy, mezi nimiž je nejpočetnější koník červený. Někdy se vyskytují i jiné druhy.

Nejkrásnější a nejmenší, s pestrými křídly, je oslepující čípek. Barva je stejná jako u běžné „tlapky“, ale dvakrát větší – býčí. O něco menší, s pruhovaným černožlutým břichem, kterému děti někdy říkají „námořník“, se nazývá jelen. Takových je na severu mnohem více a sobům pořádně vadí.

Je to dobré pro ty, kteří žijí v blízkosti teplých moří, nevědí nic o našich krásných stvořeních – pijavicích, i když někteří toho hodně slyšeli. Jen málo cizinců se proto chce vydat na Sibiř a studovat tamní přírodu. Jednou v roce 2008 přišli mladí Němci na expedici EcoLanding a tak se báli naší ničemnosti, že se někteří oblékli skoro jako astronauti v lese!

Odkud se berou tyto zlé „pavučiny“? Larvy koňských mušek, odporná bezhlavá stvoření, přibývají na váze na bahnitých březích jezer, mrtvých ramen a řek. Přímo v hustém bahně, takže málokdy padnou do očí lidem.
A „pavouci“ létají a hledají svou kořist hlavně na otevřených prostranstvích: na loukách, podél břehů řek a jezer. Zvláště v horkých slunečných dnech, kdy se chcete opravdu svléknout a opalovat se! A pokud narazíte na nějaký „cíl“ útoku a ten se navíc pohybuje, tak se k němu všechny mušky slétnou stovky metrů daleko.

Pokud je to auto, pak ho budou dlouho pronásledovat a létat do otevřených oken i při rychlosti 70 km/h! A v kabině vám směle přistanou na tváři a bodnou každého, dokonce i řidiče. Jakmile zastavíte a otevřete dveře, do kabiny jich vletí stovky, vyhánění je pak velmi problematické, stejně jako jejich zabíjení.

Černou barvu mají moc rádi! Při výběru oblečení na procházku do přírody na to určitě pamatujte. Horsflies ulpívají na tmavých plochách někdy ve dvou vrstvách, je jedno, zda jde o kalhoty, nárazník nebo fotoaparát. Ještě horší je, že zde zanechávají spoustu lepkavých kapiček svých exkrementů.
Koňské mušky koušou velmi bolestivě a pijí krev 10krát více než kterýkoli nejchtivější komár. Naši krev potřebují ke stejnému účelu jako komáři – k rychlejšímu dozrání více vajíček a k plození, a proto riskují život. Navíc mohou přistát na kůži a kousnout téměř okamžitě, bez přípravy. Pokud jsou obě ruce zaneprázdněné a mouchu nemá čím zabít, pak svou práci zvládne a na kůži zůstane poslední kapka krve a tečkovaná rána. Proto při absenci dlouhého ocasu se střapcem, jako krávy, vždy nechte alespoň jednu ruku volnou, abyste se mohli upírům pomstít.
Mimochodem, je lepší koňské mouchy nerozdrtit, abyste se neušpinili jejich lepkavým obsahem – dostatečně láskyplně, s úsměvem, odtrhněte mouše hlavu s krásnýma duhovýma očima a házejte je různými směry, aby je mravenci sežrali. Udělat takříkajíc ušlechtilý čin. I když, abych byl upřímný, to je nezmenší. Vaše nálada se ale znatelně zlepší!

Pavučiny mají samozřejmě také přirozené nepřátele: hmyzožravé ptáky, velký dravý hmyz (například vážky) a křížené pavouky se silnými sítěmi. Ale oni si s touto armádou nemohou poradit, takže se musíme bránit.

Nebo si trénujte nervy klidným sledováním toho, jak vám kůň saje krev z levé ruky, zatímco se budete snažit vyfotografovat tuto scénu pravou rukou. Ale to je úděl profesionálních přírodovědců, kteří vám to vše následně ukáží a řeknou.
© Pavel SITNÍKOV,
stejný přírodovědec.
UraloVed.ru